Búl ráz eden farár. A vuón išuól ku ednié žene na fréj. A jié múž povedál: „Ženo, jȁ sä vráťím a ti mu pohotuj daš.“ Ta ona mu pohotovila. A tá žena zváräla gráti a f tem prišuól jié múž a zavolál: „Otvor, ženo!“ A pán farár jié povedál: „Ďe sä jȁ mám skriť.“ „Ta skoro, pán farár, sä skriťe do kaďiéški!“ A vuón vojšuól dnu a tot múž tié žene povie: „Ženo, tam ťi vre, jȁ ťi iďem vilȁť.“ A ona mu povie: „Ale nejďi!“ A vuón, nevelej mislȁcí, oblȁl toho farárä lúhom vrelím. A príďe do chiži, ta zavolá: „Ženo, tam dákí farár zubi viškériél, ta teráz ďe ho poďéjemo.“ „Tu povišä jest šižmár, odnesemo ho do toho vihläda (obloka).“ A tam ho podopreli a zavolá tot farár (správne šižmár): „Šuó vi tu chceťe pot tim vihlädom?“ Nevelej mislȁcí šižmár vezme kopito a puk do pána farárä a vuón sä vivráťiél. Potem beží ku žene: „Ženo, jȁ zabiél pána farárä.“ A jeho žena: „Jaj, ta ďe ho mámo poďeť.“ „Vinezmo ho do suseduó na tú hrušku.“ A tam mu popriväzívali tanisterku na plecá a jeho tam uvȁzali. Teráz u suseduó zavolali: „Ženo, poďže, veď nám pán farár na hruške.“ A tí zavolali: „Ej, pekne to pána farárovi prišť na hruški.“ No a tí zeli drúk a zrazili pána farárä dluó z hruški. A tu sä pán farár zabili. „Ta šuó buďemo s pána farárom robiť?“ pítali sä luďe. „Tu u suseduó jesto edná kobula, visadzmo ho na nú.“ Ak posaďili pána farárä a kobulu pošibali do huóri, kobula leťäla ani f povetrú. Potom prišla ku ednié bani a tam sä zabili obidvȁ.
Zdroj:
Szabó, J. 1936. Ukážky z gemerských nárečí. In: Sborník Matice slovenskej, Jazykoveda, 1936, roč. XIV, č. 1, s. 212.
Mgr. Gabriel Rožai, PhD.