Jak k tomu došlo?
Ostravské gestapo se snažilo o přímé spojení konfidenta Miroslava Jaška s vedoucími představiteli I. Čs. partyzánského oddílu Jana Žižky, velitelem por. Jánem Ušiakem a náčelníkem štábu kpt. RA D. B. Murzinem. Proto byla zorganizovaná schůzka na 2. listopadu 1944 v prostoru u Čertova mlýna. V dopoledních hodinách 2. 11. 1944 se štáb připravoval na přijetí údajných zástupců ilegální komunistické organizace v Moravské Ostravě, s nimiž chtěli podrobněji dojednat otázky vzájemné spolupráce. Prostor zajišťovali osvědčení partyzáni Jozef Kavčiak, František Molo, Stanislav Koza a skupinka dalších partyzánů. Před jedenáctou hodinou na smluveném místě u Čertova mlýna čekali velitel por. Ján Ušiak, náčelník štábu kpt. RA D. B. Murzin, por. RA Vasil Nastěnko. Všechny cesty k Čertovu mlýnu byly obsazeny. Jan Dvořák který očekávané osoby znal, dostal příkaz, aby je vyhledal a přivedl. Po krátké chvíli s Dvořákem přicházeli: Bohumil Jakeš, krejčí z Velkých Karlovic, Josef Kubáň, číšník z hostince na Martiňáku a „zástupce komunistů" konfident Miroslav Jašek vyslaný gestapem Ostrava. Jeho úkolem bylo tentokrát navázat přímé spojení s vedoucími osobnostmi štábu.
Když se k místu schůzky přiblížili, ozvala se jim za zády střela.
Neočekávaně na ně narazila hlídka ZbV KDo z Holešova a zahájila palbu. Skupina s Dvořákem prchala ke Skalíkově louce, partyzáni kryti vlastní střelbou ustupovali do kopce. Raněni však byl do rukou Ušiak, do nohy Murzin, též Nastěnko a další partyzáni, od nepřítele se jim však podařilo odpoutat.
Ušiak s prostřelenými rukami, ukryl se v lesním porostu a když střelba utichla, doplížil se do turistického hostince na Martiňáku. Josef Kubáň, který rovněž unikl, ukryl Ušiaka u stařenky Macurové pod Martiňákem, kde ho přijali synové Jan, Jaroslav a Josef Macurovi.
Ušiak k Macurům přišel kolem 20. hodiny. Do domku pak přišel R. Kubáň s Janem Dvořákem. Josef Kubáň sháněl lékaře. Asi v 1.30 hodin, po půlnoci přijel s řeznickým autem k Macurovým Oldřich Machander s Karlem Winklerem a Ušiaka s Dvořákem dovezli do svého domku v Čeladné. Stalo se tak ráno 3. 11. 1944 – se čtvrtka na pátek. M. Jašek se na Martiňáku dozvěděl, kam byl Ušiak odvezen. Domluvil si schůzku s Dvořákem a nabídl se, že převeze Ušiaka do Ostravy.
Otylie Machandrová spomíná:
Ráno 3. listopadu 1944 požádal Dvořák manželku mého syna, aby mu vyžehlila oblek. Omlouval svou žádost tím, že někam pojede a musí proto slušně vypadat. Snacha mu oblek vyžehlila. Dvořák pak odešel, ale za chvíli se vrátil.
Já jsem nosila por. Ušiakovi do podkrovní světničky jídlo. Tehdy mi velitel Ušiak říkal: „ Maminko, o mně se neboj, já se živý do rukou Němců nesmím dostat i kdybych se měl zastřelit."
Najednou, ani jsme nevěděli jak, byl celý náš dům obklíčen. Němci. Vtrhli do stavení a začali mého manžela vyslýchat, koho doma má. Manžel zapíral. Hrozili, že jestli někde někoho najdou, tak všechny postřílí a stavení zapálí. Manžel musel chodit s nimi jako první. Musel jít také po schodech k podkrovní světničce. Němci v patách za ním. Před dveřmi světničky se manžel zastavil a volal: „ Je-li tam někdo, vyjděte ven!" Dobře věděl, že nahoře ve světnici leží raněný por. Ušiak a u něho je partyzán Dvořák. Manžel takřka nedomluvil. Skoro zároveň třeskla rána. Současně se otevřely dveře a s rukama nad hlavou vyšel ven Dvořák. Manžel vešel na rozkaz Němců dovnitř. Tam spatřil por. Ušiaka mrtvého. Pak musel jeho mrtvolu snést dolů. Velitel obkličovací jednotky vytáhl pistoli a střelil ještě por. Ušiaka do hlavy. Můj manžel a Dvořák byli zatím nuceni stát s rukama nad hlavou u zdi.
Dvořáka pak Němci naložili do auta a víckrát jsem ho neviděla. Ještě téhož dne zatkli mého syna, jeho spolupracovníka a oba je potom popravili."
Ján Ušiak byl uložen v márnici v Čeladné, v pondělí 6. listopadu 1944 ho několik neohrožených občanů pochovalo na Čeladenském hřbitově vedle márnice.
Poprava Oldřicha Machandra, řezníka z Čeladné a Karla Winklera, řeznického pomocníka byla veřejně vykonána 23. 11. 1944 v Čeladné na lípě u hlavní silnice směrem na Frýdlant n/O, poblíže statku Františka Krauta. Na prsa jednoho z nich byla pověšena tabulka s nápisem: "Pomáhal jsem banditům."
Václav Hýža