×

Výstrahy

JFolder: :files: Cesta nie je priečinok. Cesta: [ROOT]/images/kultura/osobnosti/ratkova
×

Poznámka

There was a problem rendering your image gallery. Please make sure that the folder you are using in the Simple Image Gallery Pro plugin tags exists and contains valid image files. The plugin could not locate the folder: images/kultura/osobnosti/ratkova
nedeľa, 02 február 2014 11:22

Dodatok k staršej ratkovskej cirkevnej histórii (II. časť)

Napísal(a) Miroslav Ďurinda
Ohodnotiť túto položku
(0 hlasov)

rat koroni2aDodatok k biografii ratkovského farára Fridricha Koroniho (1738-1819) z jeho vlastných rukopisných poznámok počas jeho pôsobenia v Ratkovej v rokoch 1775-1813 (II. časť). Pre pochopenie historických dianí pred rokom 1848-49 treba si uvedomiť, že všetko dianie na úrovni miestnej či najvyššej štátnej administratívy sa realizovalo v spolupráci moci štátnej a moci cirkevnej (v agende hierarchie kléru a cisársko-kráľovskej autority s jej „etablišmentom“ - Habsburská monarchia a rakúsko-uhorský štát), a to od najvyšších miest až po najnižšie miestne inštitúcie – farské cirkevné úrady a magistráty obecnej samosprávy. Spolupráca skoro vždy kooperujúca – a prevažne harmonická. Obdobie života i pôsobenia farára Fridricha Koroniho je etablované v tejto historickej perióde. Prezentujem extrakt jeho životopisu ako ho on sám vlastnoručne napísal a nevediac, či v tejto podobe - obsahu je známy odbornej historickej komunite nerobím si zásluhy ani nárok na „novoobjavené zaujímavosti“ z jeho biografie. Citujem ho:

„Ja narozen jsem roku pane 1738. Z muže dvojictihodného Georgius Coroni, nekdy slova božiho v cirkvi Kristove Tesárske, v slávne stolici Nagy-Hontské ležíci

kazatele. Z urozené pak pani matky Ani Márii Kloch. V liternim umení vynaučován jsem byl v milé vlasti naši Uherské v školách nasledujícich: Tesárske, Kremnické, Šťavnické. Odkud sem se potom roku 1757 do Prešporku odebral, kdež sem i celých sedem let zustával, posluchaje učení, které predkladali mužove učení: Beško a Strečko konrektorove, Szaszki v jeho již mdlé starosti, Carlovský a naposledy Benczur na místo pana Szaszki vyvoleny rector. Z Prešporku s pomoci mého hospodina a privolením její jasnosti cisárské a královské milostivé královny naši Márii Theresii roku 1776 prestehoval sem se do 

md vocator3Nemecké zemi. Kdežto v zemi Saské v Jene v zvláštnych v rozličným učení sem posluchal: Cyklere, Walka, Danowa v theologii, Boltze, Ulrycha v philosofii. Sukova Wideburga ve phyziki, pána superitendenta v jazykach ze zemi nemecké. Skrze vysoce urozeného pána Daniele Tiháni, povolán sem roku 1769 do cirkvi Velko-Krtíšské za kazatele. V téže cirkvi boží zustávaje povolávan sem byl do cirkvi Lezinské, Ďulanské a artikulárny v Turci. Než zalíbilo se hospodinu mne až do leta 1775 zanechati v cirkvi Velkokrtížské a potom do milé této ratkovské povolati. Jak se i stalo. Neb toho leta 1775. dne 25. maje bez proby povolan jsa, dne 14. červena štestlivo sem do teto cirkve kristové ratkovské vkročil uveden jsa v den nasledujíci do cirkvi skrze pána konseniora Šramku v cirkvi kamenanské dobre zaslužiliho slova božího kazatele a muže dvojictihodného pána Hegeduše na ten čas v Bystrom cirkvi Kristove predstaveného. V této cirkvi kdy sem urad muj konal roku 1780. 20. nov. zemrela cisárovna rímska kralovna naše uherská Mária Terezia, na jejížto místo povstal nejstarší syn jeji Jozef, toho jmena druhý. Tento slávny a Kristovi cirkvi velmi milý cisár a král nad nami se zmiloval, naše túžebné prosby vyslišel a nám i mé vlasti uherské mnohe chramy vystaviti dopustil. Mezi jiními v slávne naši stolici v mestečku Jelšave, kdež sem ja po 70. roku, po prvýkrát 9. juniusa kázaní svaté držel. I v mestečku Revúcej kdejž sem po tolika roku 13. Jula prvního kazatele B. Samuele Kellner introdukoval. Tohoto roku 1783 povolávan sem byl za kazatele do v Slávne stolici neogradské místo majíci. Tež ten rok chteli ma mit za kazatele sl. v král. mesta Brezna obyvatele, kdežto sem i 8. febr. kázaní svaté držel. Kdy sem se i z Brezna vrátil mel sem dvoje povolaní totižto na dolnú Strihovú, kterážto jedna z nejlepších cirkví v Neograde sluje a na Velký Krtíš kde sem predtým kazatelem byl. Roku 1785. 15. febr. po smrti dw. muže sl. Michaele Šramko, vyvolen sem byl za seniora vznešeného bratrství gemerskího. Tohto roku v jun. mel sem povolaní na Čabu, která v slávne stolici bikeské velmi lidná cirkev jest, kdy v časech techto náboženství našemu radostných mnohé nové chrámy vystavene byli. Ja sem nasledujíci kázaní sv. posmeroval: jelšavský, mokrolúcky, bystranský, hrušovský, neredihaszsky, potocký, lipovský, brádňanský, derenčanský, gočáltovský, padarovský. Žádala mne pri posvecovaní svého chrámu cirkev rožňavská, šivetická a jiné ale maje dostatečné príčiny nešel sem. - Kazatel ratkovský nikdy kaplana aneb diakona nemel. Ja první je pro muj vek s privolením cirkvi sem držeti začal, ale mím nákladkem. Prvný kaplán muj byl pán Theophilus Lanž z Boci rodem, který v krátkem čase do cirkvi kijatické za kazatele odešel. Druhý byl pán Michael Hankoczi, který se ode mne vyvolaný cirkvi nové bystranské, filialny predtým štitnicke, kazatelem stal. Tretí byl pán Samuel Urbanec narozen v Rima-Brezove. Tento kaplán, což velmi chválim i rector této cirkvi ratkovské, aby pak nic nezameškali vždy a to svím nákladkem poradneho studenta pri školské mládeži držel. Roku 1810 povolaný do cirkvi drenčanské za kazatele odšel. Na jeho místo povolal se za kaplána ze slávne stolici neogradské clarissimum virum, který v ten čas seniorským kaplanem byl Samuelem Liptai, muže k uradu kazatelskému velmi spusobilého. Jeho pán otec byl Samuel Liptai cirkvi cinobanské kazatel. Urozená matka Mária Liptai. Ten kazatel pilný, byl mím kaplanem temer tri roky verne konaje ourad svuj. Roku po tem 1813 pro muj vek v mesici juniusi ourad kazatelský sem zložil a na mé místo prišel... “

md vocator4Dodajme a pripomeňme, čo je z literatúry populárnej i odbornej známe, že Fridrich Koroni ako ratkovský farár senior bol účastníkom cirkevnej synody v Budapešti r. 1791, kde bránil záujmy cirkví - duchovenstva proti zásahom (ingerencii) vplyvu štátnej moci. Počas pôsobenia v Ratkovej niektoré jeho kázne vyšli knižne v Prešove (Žalostné kázaní, Reč druhá, Kázaní, Diatrib De regimine, Swé milé cirkwy Radkovské, Radostné kázaní). Je autorom niektorých náboženských piesní v evanjelickom spevníku, mal účasť pri založení knižnice gemerského seniorátu r. 1811 v Revúcej. Bol autorom nápisu na múre ratkovského kostola z rokov svojho pôsobenia – tento nápis bol zničený po poslednom požiari v r. 1827 a nebol už obnovený. Nápis podľa vlastného rukopisu Fridricha Koroniho (čiastočne nečitateľný) hovoril o tom, že múry (stavba) tohto chrámu obnovené sú husitského pôvodu (SACRAE HUIUS RATKOVIENSIS OLIM HUSITICEA AEDIS RENOVATO QUO ANNO...).
Možnože článok, ktorý sa opiera predovšetkým o autentický zápis rukopisu Fridricha Koroniho prispeje ku komplexnejšiemu poznaniu jeho biografie aspoň v maličkostiach. Čo je však dôležité, je predovšetkým korekcia dátumu roku jeho narodenia, ktorý on sám uvádza ako rok 1738 a nie rok 1739, čo sa stereotypne uvádza a preberá vo všetkých listinných, knižných či iných písomných dokumentoch, včítane internetu.

Miroslav Ďurinda
Košice 28.1.2014

(V prílohe kópia rukopisu - z archívu autora M. Ď.)

{jcomments on}

 

Čítať 5392 krát Naposledy zmenené streda, 21 október 2015 10:14

Napíšte komentár

Presvedčte sa prosím, že ste vložili všetky požadované informácie označené hviezdičkou (*) . HTML kód nie je povolený.

Komentáre nesúvisiace s témou nebudú zverejnené!